Když jeden vydává knihy, přistane mu občas ve schránce (ať už je plechová, nebo e-mailová) velké množství děl a dílek napsaných rozličnými autory. Kvalita oněch děl bývá různá – od jasných parodií na povídky, které museli myslet vážně jen patřiční spisovatelé, přes každodenní šeď a nudu pokusů o novelu až ke kouskům, které by zapadnout neměly. Mezi ty poslední patří sbírka 140 znaků samoty, kterou právě dnes vydáváme, ačkoli musíme dát zlým jazykům od konkurence i odjinud za pravdu, že vydávat poezii je dnes čiré bláznovství. My ale blázni jsme, a navíc bohémové, takže víme, že ne každý autor napíše objemnou románovou epopej na první dobrou a hned dostane pozvánku do Stockholmu, kde si vyzvedne Nobelovku. E-kniha 140 znaků samoty, která na JINÝCH KNIHÁCH vychází exkluzivně, je v mnoha ohledech výjimečný počin: za prvé se jedná o básně, které Michal Kraus musel chtě nechtě omezit na 140 znaků, aby se mu vešly na Twitter. Za druhé se v osobě autora snoubil nejen básník a grafik, který si sbírku vlastnoručně (a zdařile) upravil, ale také tvůrce našich univerzálních obálek pro díla volných autorů. A za třetí stojí těch 63 básní, které do sbírky vměstnal, za přečtení. Možná se občas nevyhnete tomu, abyste v jejich společnosti otevřeli láhev vína, a nezřídka se jí dokonce podívali na dno, ale takový svět básníků, citlivých a schopných vnímat svět kolem sebe jinak než obyčejní smrtelníci, prostě je.
