Snažíme se dělat poctivě, a pokud to jde, jsme vstřícní vůči všem, nasloucháme požadavkům autorů i čtenářů, ceny e-knih držíme na číslech, která jsou přívětivá pro všechny (i díky tomu, že k nim zatím nemusíme připočítávat DPH), stejně jako procenta pro spisovatele a básníky (ano, i poezii my blázni vydáváme). Po nikom nic nechceme, úřady neotravujeme, na dotace a všelijaké eurofondy z vysoka kašleme, úplatky nedáváme ani nebereme, nemáme struktury na Kypru ani všemožných ostrovech. Děláme si prostě svou práci, která nás hlavně baví, i když nám zase tolik nenese (nebo možná právě proto), čteme, opravujeme a redigujeme knížky a máme radost z toho, že jsme dosud pomohli na svět víc než dvěma stovkám titulů. A abychom to nedělali legálně, ano, musíme mít všechny ty registrace, základní kapitály, hlasovací práva, valné hromady a účetní uzávěrky. Přizpůsobili jsme se, i když nás to stojí jen další čas a starosti.
A teď se zjistilo, že si od nás loni koupil jednu knížku nějaký Slovák (tímto ho do země východních sousedům srdečně zdravíme), protože to jsme mu prostě zakázat nemohli – a ani nechceme. Jenže prodej čehokoli za hranice má v dnešním světě pravidla, kluci moji milí. Znamená to se na finančním úřadě znovu – poněkolikáté – k čemusi registrovat, patrně i doplatit nějaké drobné i s méně drobným penále a každé tři měsíce vyplňovat, podepisovat a odevzdávat další zbytečná hlášení. Totiž, kdyby šlo o miliony, nebo alespoň statisíce, neřekneme ani popel. Ale ono upřímně řečeno nejde ani o desetitisíce a o tisíce rovněž ne. Takže kvůli pár desítkám korun máme nad naším „podnikáním“ další úředním šimlem pořádně spletený bič.
Tímto děkujeme Evropské unii za podporu podnikání!