To, že čeští státní úředníci (v širokém významu toho pojmenování) pošlapou, co se jim připlete pod ruce, je koloritem doby a se skřípěním zubů jsme nuceni si na to zvykat. Že ale vydávání knih budou stát v cestě Ministerstvo kultury a knihovny (sic!), parkující své šimly stále na platformách z 90. let, kdy se knihy vydávaly po desetitisících, je věc nevídaná.
To máte tak. Napsala nám autorka, která už u nás elektronicky vydala několik knih a která viděla naši nabídku pomoci s vydáváním knih papírových, že má ve svých 70 letech přání darovat dětem a vnukům svoji papírovou knihu (lépe řečeno dvojknihu). Spočítali jsme fufníky, jaké by stálo vydání ve skromném nákladu, a přestože se o nás nedá říct, že bychom tyli z potu a krve nebohých spisovatelů a poetů, vyšlo to tak, že ze svého nikterak vysokého důchodu by to paní spisovatelka, jejíž texty máme rádi, nezaplatila. Její příspěvek na vydání by zaplatil tisk deseti kusů, ovšem při trojnásobném nákladu a bez započítání redigování a zalomení. Dali jsme hlavy dohromady a řekli si, že když už jsme si tak namastili kapsy na Zrzce (pro blahoslavené: to je vtip, Zrzka není Maruška), vysedíme práci na 350stránkové knize ve volném čase a těch 30 kousků pro radost uděláme a zbytek třeba během příštích dvou set až tří set let prodáme v našem férovém e-shopu, takže se nám třeba někdy vrátí aspoň to, co jsme dali tiskárně.
Jenže jakmile knížku vypustíte do světa a chcete ji prodávat, jako páter Koniáš před vámi rozvine svůj Damoklův meč zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích, který vydavatelům ukládá bezplatné rozeslání povinných výtisků do knihoven po celé republice. Věnováním knížky knihovně vyryje jeden do kulturní historie pořádnou stopu a nám by za normálních okolností bylo ctí věnovat jeden až dva kusy, aby naše zhmotněná přítomnost na tomto světě byla stvrzena navěky. Jenže povinných výtisků je pod hrozbou pokuty zvící několik desítek tisíc hned pět, v našem případě šestina nákladu, a pokud počítáte každou stovku, začne vám být systém, kde mnozí dostávají, aniž by aspoň nestáli v cestě, převelice nesympatický.
A výsledek? Kozel se nenažere a zelí sní zahradník. Knížku vydávat nebudeme, autorka má smůlu. A ostrouhají ovšem i knihovny, střežitelé kulturních hodnot a národních tradic. Zdalipak jim to vadí, když jde jen o to, mít všechno řádně zaevidované a zastrčené v příslušném šuplíčku?